Údajné počátky města měly podle barokní legendy, zaznamenané na sklonku 18.století zdejším úředníkem a dějepiscem Janem Pavlem Bílkem, sahat do poloviny srpna 1099, kdy moravský markrabě Otta II. založil jako výraz vděčnosti za vítězství v souboji s knížetem Břetislavem kapli Panny Marie na dnešním telčském předměstí Staré Město.

Podle současných poznatků sahají skutečné počátky Telče do přelomu 12. A 13. století, kdy se na území dnešního města nalézala slovanská osada při brodu přes Telčský potok.Na vyvýšenině nad ní měl místo dvorec, kterému vévodil románský kostel s věží. Ve 13. století se osídlení rozšířilo také na území dnešního Náměstí Zachariáše z Hradce a staroměstského předměstí.V květnu 1339 přešla celá lokalita z majetku českého krále Jana Lucemburského do rukou jihočeského šlechtice Oldřicha III. Z Hradce.Tato změna byla impulsem dalšího vývoje.Telč se v polovině 14.století právně konstituovala a stala se městem.

Nové vrchnosti nevyhovoval zastaralý dvorec a proto si v severní části městské zástavby začala budovat gotický hrad.V jeho blízkosti byl v letech 1360 - 1370 vystavěn nový farní chrám sv. Jakuba.Byl také vybudován nový systém opevnění, který tvořily kamenné hradby, dvě brány a soustava vzájemně propojených rybníků .Pod jejich hladinou zanikla původní slovanská osada.Ostatní obydlí, která se nacházela vně hradeb, vytvořila základ pro budoucí telčská předměstí.Městské jádro se od té doby nacházelo uvnitř pevných hradeb.Na jeho území vznikaly první stavby, které obklopovaly protáhlé tržiště, dnešní Náměstí Zachariáše z Hradce.Gotický tvar města je dodnes patrný.

Rychlý rozvoj města byl však roku 1386 zpomalen požárem, jemuž padl za oběť farní chrám s farou a další téměř tři desítky domů.Jeho následky přiměly hradeckou vrchnost k vydání prvního privilegia městu.Počátek 15.století byl dobou hospodářských, sociálních a náboženských rozporů .Během tažení Jana Hvězdy z Vícemilic na podzim roku 1423 a v době sporů telčských pánů s okolními šlechtici byly některé stavby poškozeny.Přesto se Telč v listopadu 1437 stala kulisou pro pobyt císaře Zikmunda Lucemburského.

Teprve polovina 15. století přinesla první uklidnění.Úprav se dočkal nejen panský hrad, ale i svatojakubský farní chrám.Zásluhou Jindřicha z Hradce, významného představitele jagellonské doby, podnikavého šlechtice a mecenáše je pozdně gotické umění přítomno na mnoha místech.K památkám tohoto slohu patří kromě kostela sv.Ducha , tvořícího kdysi jádro zeměpanského dvorce , i výzdoba stěn farního kostela sv. Jakuba či boží muka na hrázi Ulického rybníka.Jejich stopy jsou patrné také ve staroměstské svatyni Matky Boží nebo na některých městských domech. Město se za jeho správy stalo centrem obchodu a získalo další privilegia.

historické domy na náměstí a mariánský sloup

Pozdně gotické období ukončil v Telči požár, který její vnitřní část postihl roku 1530.K přestavbám měšťanských domů docházelo mezi léty 1535 - 1555,avšak zásadní impuls přinesl do města jeho nový majitel Zachariáš z Hradce(1527 - 1589).Telč i s přilehlým panstvím získal od svého staršího bratra Jáchyma rodovou úmluvou v září 1550.Ze své cesty do severní Itálie si přivezl zálibu v renesanční architektuře.V jejím duchu nechal přestavět a zvětšit zámecké sídlo,které se tak stalo jedním z největších skvostů renesanční architektury v českých zemích.Do dnešních dnů si renesanční tvář uchovala řada domů stojících na náměstí, které získaly podloubí a novou podobu štítů.Před hradbami města stála tři předměstí -Podolí, Śtěpnice a Staré Město.Mezi jejich obyvateli měli místo zástupci dvaceti řemesel. Rozvoji obchodu napomáhalo konání týdenních a čtyř výročních trhů.Telč se v této době stala i sídlem děkanství.

Po vymření rodu pánů z Hradce se majiteli města a panství Telč stali Slavatové z Chlumu a Košumberka. V jejich čele stál Vilém Slavata, který jako významný stoupenec Habsburků pomohl městu přečkat útrapy třicetileté války bez větších ztrát.Roku 1650 vymohl na císaři Ferdinandu III.nový znak pro Telč, který se používá dodnes.Ze slavatovského rodu se do dějin Telče nejvíce zapsala manželka Vilémova syna Jáchyma Oldřicha Františka, rozená hraběnka z Meggau,mimořádná mecenáška raně barokního umění.V květnu 1651 založila kostel Jména Ježíš a konvikt sv.Andělů pro hudebně nadané žáky.Sama Františka sem přinesla ostatky sv. Markéty,která se stala patronkou města a na její svátek se pořádaly barokní slavnosti.Za působení jezuitů nastal rozvoj vzdělanosti - kromě jezuitského gymnázia a přípravy misionářů se jednalo také o astronomická pozorování, prováděná z průčelí řádového kostela.V řádové koleji měla místo i lékárna. Ve 2.polovině 17.století došlo k úpravám kostela Matky Boží na Starém Městě, k vybudování kaple sv. Karla za Telčí poblíž Vanova a postavení hřbitovní kaple sv. Anny.K nejvydařenějším dílům náleží barokní poutní cesta na Dlážkách, která okolo poloviny 18.století spojila centrum města se staroměstským předměstím a kostelem Matky Boží.V baroku doznala konečné podoby řada průčelí měšťanských domů a prostor města zaplnilo několik cenných sochařských děl.

Ve vrcholně barokní době se k mecenášům umění přiřadilo několik zámožných měšťanů.Z odkazu Zuzany Hodové vznikl na náměstí v centru města mariánský sloup, vybudovaný ve 2.desetiletí 18.století.Telčský měšťan Ondřej Hanusík nechal ze svých prostředků zbudovat kapli Panny Marie na Štěpnici, sousoší sv.Rodiny pod Horní branou a chodbu do farního kostela sv.Jakuba.

Od konce 17.století náležela Telč do vlastnictví nových majitelů.Poslední žijící mužský potomek Slavatů a významný člen řádu karmelitánů, Jan Karel Jáchym odmítl dědictví a město získal rod Lichtenštejnů - Kastelkornů.Jejich nejvýznamnějším představitelem byl hrabě František Antonín, budovatel kostela sv. Jana Nepomuckého a kaple sv. Vojtěcha u Telče.V šedesátých letech 18. Století Telč získali Podstatští z Lichtensteina, v jejichž rukou zůstala až do roku 1945.Zásluhou Aloise Arnošta a jeho syna Leopolda I.došlo na panství k prosazení správních a hospodářských reforem.Kromě vrchnosti se tu uplatnili i němečtí židovští podnikatelé, kteří v Telči od počátku 19.století až do jeho šedesátých let provozovali továrnu na sukna.Její činnost dodnes připomíná zámeček majitelů,tzv. Lannerova vila, i Parní mlýn u Staroměstského rybníka.

Již od sklonku 18.století se Telč orientovala na rozvoj školství. Pomohla jí k tomu tradice středověké školy i jezuitského gymnázia, zájem Leopolda I.a kulturní orientace jeho syna Leopolda II.,za jehož působení se telčský zámek stal kulturním centrem širokého okolí.Úsilí obrozenců došlo naplnění roku 1871, kdy došlo v Telči ke zřízení české vyšší zemské reálky, první na Moravě.Trend rozvoje kultury, vzdělání a společenského života byl ve 2.polovině 19.století podporován rozmachem průmyslu a dopravy. První vlaky do Telče přijely roku 1898.

Koncem 19. a počátkem 20.století vyrostly na území města pozoruhodné stavby.Na ploše podolského předměstí byla postavena budova reálky, nesoucí původně znaky historizujících slohů.Na ploše vedle ní vznikla ve dvacátých letech 20.století stavba sokolovny,nesoucí znaky meziválečné moderny a vyzdobená monumentálním figurálním sgrafitem.Ve stejném období byl zbudován Katolický dům.

Roku 1970 prohlásilo Ministerstvo kultury toto území za Městskou památkovou rezervaci.Roku 1992 byla Telč zařazena na prestižní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. O tři roky později byl Státní zámek prohlášen Národní kulturní památkou a telčské předměstí Staré Město, unikátní celek lidové architektury sklonku 18. A počátku 19.století s barokním komplexem kostela Matky Boží, špitálu a kaple sv. Rocha, se v témže roce stalo památkovou zónou.